Slovo Boží versus moderní překlady Bible - Historie originálu a jeho padělků
„Můžu vlastně věřit tomu, co dnes v Bibli čtu?“
Téma autenticity Bible provází křesťanskou teologii již po staletí, avšak s příchodem moderních lingvistických metod nabývá nových rozměrů. Výrazným hlasem v této diskuzi je Miloslav Dunka, který se ve své publikaci zaměřuje na konfrontaci historických textových pramenů s novodobou překladatelskou praxí. Jaké dilema ohledně pravosti biblického textu rozvíjí Miloslav Dunka ve své knize? Autor se v ní věnuje kritickému zkoumání textové základny Bible a porovnává tradiční texty s moderními překlady, aby odhalil rozdíly mezi původním zněním a pozdějšími úpravami textu.

Přes 10000 výdejních míst
(nebo na adresu) po celé ČR

Doručení do třetího dne
na jakékoliv místo ČR

Sleva 50 %
na dopravu

Dárek zdarma
ke každé objednávce
Slovo Boží Versus Moderní Překlady Bible
historie originálu a jeho padělků
Miloslav Dunka
nakladatelství: Ráj
vydána: 2020, Frýdlant nad Ostravicí
vazba: brožovaná, 249 stran
ISBN: 978-80-907302-0-5
Kniha v podstatě říká, že autenticita není v tom, jak starý je papír, na kterém je text napsán, ale v tom, jak věrně se text předával mezi generacemi.
1. Detektivka o dvou větvích (Kde se stala chyba?)
Dunka čtenáři vysvětluje, že historie Bible není jedna přímka. Představte si to jako rodokmen: jedna větev (ta „dobrá“) se stovky let opisovala a používala v kostelích, až z ní vznikla Bible kralická. Druhá větev (ta „podezřelá“) ležela zapomenutá v archivech a egyptském písku, než ji v 19. století vědci oprášili a prohlásili za „původnější“. Dunka říká: „Pozor, nebyla zapomenutá náhodou – byla tak plná chyb, že ji tehdejší křesťané raději nepoužívali.“
2. Kdo ovládá text, ovládá víru
Autor se věnuje „editorům v pozadí“. Tvrdí, že moderní překlady nejsou jen neutrální věda. Podle něj mají učenci, kteří dnes Bibli sestavují, tendenci text nenápadně „vylepšovat“ nebo „obrušovat hrany“. Kapitoly varují, že když z Bible zmizí jedno slovo tady a půlka věty tam, po čase se může úplně změnit to, čemu věříme.
3. Anatomie „škrtů“ (Co v moderní Bibli nenajdete?)
Tato část je pro běžného čtenáře nejzajímavější. Dunka ukazuje konkrétní příklady, kdy si otevřete moderní Bibli a u verše najdete poznámku pod čarou: „Tato část v nejstarších rukopisech chybí.“ On argumentuje, že tyto věty tam patří a jejich odstraněním se Bible „vykrádá“. Často jde o pasáže, které zdůrazňují, že Ježíš byl Bůh nebo že nás zachránila jeho krev.
4. Moderní překlady jako „Fast Food“ pro duši?
Dunka kritizuje snahu o to, aby byla Bible „příliš srozumitelná“. Přirovnává moderní volné překlady k situaci, kdy vám někdo jídlo už předžvýká. Říká, že se tím ztrácí hloubka a přesnost originálu. Čtenář sice textu rozumí hned, ale čte spíše názor překladatele než čisté Slovo Boží.
5. Praktické dilema: Co si tedy vzít do ruky?
Závěr knihy není jen teorie, ale apel. Dunka radí čtenáři: „Nevěřte slepě všemu, co má na obálce napsáno 'Bible'.“ Pro českého čtenáře vidí bezpečnou cestu v Bibli kralické. I když je její čeština starobylá, je podle něj „poctivá“ a nezkreslená moderními zásahy. Zatímco Češi mají svou oporu v Kralické bibli, pro slovenského čtenáře vidí Dunka a zastánci tradičních textů nejbezpečnější přístav v překladu prof. Jozefa Roháčka.
